Výstava rozebírá téma absence a vztahu člověka k ní – pociťuje ji nějak? Nebo ji nevnímá a soustředí se na to, co je? Tma je jen absence světla, tma jako taková vlastně neexistuje. Přesto noc přichází s železnou pravidelností.
Podobně se chovají například díry v zemi. Díra není, je pouze absence hmoty.

V určité míře se výstava opírá o tvorbu spisovatelů a filosofů 19. století, především
o G. Leopardiho a A. Schopenhauera, u kterých právě některá z těchto témat zaznívají.

Jakmile něco v životě ztratíme, ztrácíme kus sebe. Přestáváme být člověkem, který chodil každé ráno se svým psem na procházku, protože náš pes zemřel. Když ztratíme práci, už nejsme člověk, který si každé ráno dával v kavárně cappuccino s sebou, protože danou ulicí do práce už nechodíme. Jakmile přejdeme ze základní školy na střední, nejsme již žákem základní školy. Stáváme se někým jiným každou sebemenší změnou; tj. každou ztrátou, ale díky vzájemnému vztahu kontrastů zároveň i každým nabytím. Pomalu, skoro neviditelně, se měníme.